Nabídka práce v regionu

 

NABÍDKA PRÁCE V NAŠEM REGIONU

 
  Více informací ZDE  

Staňte se Středočechy

 

Staňte se Středočechy a pomozte své obci a svému kraji.

 
  Více informací ZDE  
     


Historie obce

„V malé kotlince na pravém břehu Vltavy od jejího toku vzdálena asi dva kilometry choulí se jako by chtíc ušetřena býti všeho zla malá vesnička naše – Ohrobec. Odnikud ji viděti až přijdeš téměř k samé otevrou se ti brány zahrad pohled dovnitř.Stavba budov tvoří téměř věnec, jehož středem jsou dva rybníky, hořejší jest majetkem obce a dolejší u okresní silnice desíti podílníků. Mezi oběma rybníky jest obecní zahrada u níž stojí kamenná zvonička s letopočtem 1868.

---Pamětní kniha obce Ohrobce---

 

 Počátky obce Ohrobce lze vysledovat v období panování Přemysla Otakara II . v období tzv. kolonizace. Z dochovaných pramenů se lze domnívat, že osídlení této oblasti probíhalo pozvolna (velká část byla zalesněná), a to jednak činností církevních institucí (ostrovský, břevnovský, zbraslavský kláštery, kapitula ...) a jednak činností samotných feudálů vč. panovníka. Právě Přemysl Otakar II. si oblíbil krajinu kolem Zbraslavi, vhodnou k lovům, kde založil lovecký dvůr. Jeho syn Václav II. zakládá Zbraslavský klášter. Panovník obdarovává své věrné služebníky půdou k zakládání nových vsí.

 Nejstarší písemnou zmínkou o Ohrobci nacházíme v listině Karla IV. z roku 1356, kterou potvrzuje smlouvu mezi Henslem Menharttovým, pražským měšťanem, a biskupem triburierienským o úroky ze vsi Zvole, Ohrobec a Břežan. Nejstarší vývoj Ohrobce souvisí se sousední Zvolí.Ta byla založena s největší pravděpodobností za vlády Přemysla Otakara II. Její zakladatel, pan Diviš, je uváděn v letech 1260-1272 jako královský stolník. Jeho syn Mladota se již zval ze Zvole (vyměřovací listina kláštera zbraslavského z přelomu 13/14. st. „Mladota ze Zvole, syn Diviše, někdejšího královského truksasa“). O tom, že obě obce byly založeny současně jedním majitelem, svědčí fakt, že v Ohrobci nebyla založena ani rychta ani poplužní dvůr, kdežto ve Zvoli dva..

 Správu obce vykonával v nepřítomnosti majitele rychtář a konšelé. Na rychtě probíhaly soudy a různé právní úkony (pozůstalost, prodeje, změny majitelů ad.) . Noví usedlíci byli převážně členové družiny pana Diviše, který trávil díky svému úřadu hodně času na královském dvoře. Když se pro ně nedostávalo místo na návsi, vzniká pro další uchazeče obec v krajině „Na Ohrobce“ či „U Hrobce“ podle nedalekého hradiště (keltské oppidum Závist). Na potoku byly založeny dva rybníky a nová ves byla situována do začínajícího údolí, takže není tak prostorná jako zvolská. Praktickým užíváním se jméno změnilo na Ohrobec, lidově zvaný Vohrobec.

 Z pramenů lze soudit i na velikost obou sídlišť. Obě obce byly mimořádně lidnaté a bohaté vůči starším obcím. K r.1366 má Zvole 55 lánů, 1356 šest rybníků, 1361 rybníky ve Zvoli a Ohrobci. Tvar plužiny odpovídá plánovitému založení obou obcí a ja charakteristický pro období přelomu 13/14. st. Ohrobec má pravidelnou pásovitou traťovou plužinu, orientovanou sever-jih, která se nevyskytuje nikde do konce 12.století.

 Obě obce daly základ novému zemědělsko-hospodářskému centru, které hrálo nemalou roli po celé století. Dokonce Zbraslavský klášter usiloval na Karlu IV. o směnu Zvole a Ohrobce za své Lanšperské panství.

 Již ve 14.století je doložena hospoda na Jarově, která patřila Zvoli a Ohrobci, původně zvaná Rajov.

 Roku 1363 kupuje obce Zvole, Ohrobec a Zdiměřice Zbraslavský klášter. A tak celé území se stává církevním zbožím – na jihu majetek ostrovského kláštera, na západě břevnovského, na východě zbraslavkého a na severu břežanský dvůr, patřící pražskému arcibiskupovi.

 Vliv na další vývoj mělo husitské hnutí, kdy dochází k plenění církevního zboží. Ušetřeny nezůstaly ani Břežany, Lhota, Ohrobec a Zvole. V téže době dochází i ke změně majitelů. Roku 1436 zastavil císař Zikmund tvrz Břežany a vsi Ohrobec, Zvole a Lhotu Benedovi z Nečtin . Dědičně toto panství získal syn Jan Beneda z Nečtin koupí od zbraslavského kláštera r.1476. Ten si zvolil za své sídlo Břežany, čímž Zvole ztrácí své postavení.

 V dalším období dochází k rychlému střídání majitelů na Břežanech. Synové Petra z Nečtin prodali Janu staršímu z Valdštejna za 4000 kop grošů českých Zvole, Ohrobec, Lhotu a krčmu na Jarově r. 1541. Roku 1546 Valdštejn prodává Břežany švagru Jetřichu Špetli z Prudic a Jnovic. Jetřichovi synové prodali toto panství r.1572 Jiříku Voděradskému z Hrušova . Sňatkem Jiříkovy dcery Magdalény s Krištofem Želinským ze Sebuzína mění Břežany opět majitele. V této době dostává zámek dnešní podobu. Po Krištofově smrti r.1606 se panství ujímá jeho choť a r.1616 předává panství zletilým synům, Gabrielovi Libeň a Chotouň a Václavovi Břežany a Cholupice.

 Roku 1623 byl Gabriel Krištof Želinský odsouzen ke ztrátě jmění, neboť se přidal k českým stavům proti Ferdinandu II. Cestou milosti mu bylo uděleno jeho panství v léno.Roku 1626 zemřeli Václav a Gabriel Krištof bez potomků. Své jmění odkázaly své tetě Kateřině Polyxeně z Donína. Ta panství r.1627 prodala Pavlu Michnovi z Vacínova. Po jeho smrti r.1632 zůstaly Břežany v držení hrabat Michnů.

 Třicetiletá válka měla za následek zpustošení i břežanského panství. Ohrobec byl celý vypálen, ve Zvoli byly dva pusté grunty a jedna chalupa. Celkem na panství bylo 77 pustých míst.

 Po válce koupil panství německý šlechtic Ludvík, hrabě ze Sitzendorfu. Po jeho smrti r.1683 vdova Dorota Eleonora , kněžna holštýnská prodala celé panství říšskému Němci Janu Fridrichu hraběti z Trautsmansdorfu. Když roku 1696 zemřel, ujal se panství v Břežanech nejmladší syn Fr. Josef z Trautsmansdorfu. Ten r.1716 prodal Břežany pražskému arcibiskupovi Fr. Ferdinandovi, hraběti z Khuenburku. Tím končí pestrá mozaika majitelů na břežanském panství. Pražský arcibiskup spravoval Břežany po následujících dvěstě let.

 Do poměrně klidného vývoje zasáhla I.světová válka, znamenající pro veškeré obyvatelstvo velké utrpení a bídu.

 Roku 1917 byl do Ohrobce zaveden elektrický proud.

Založení Československa 28. října 1918 zaznamenal kronikář jako den radosti a den svobody. Proto také obecní zastupitelstvo rozhodlo 5. 4. 1919 vysadit čtyři lípy svobody kolem zvoničky. A tak vyšel průvod z domu pana Pařízka a prošel celou vsí až na místo určení. Tam Boženka Řeháková, provd. Bolardtová, Mařka Písaříková, Gustav Pařízek a Karel Obermajer vysadili čtyři lípy svobody.

 Stejného dne 5. 4. 1919 žádá obecní zastupitelstvo ministerstvo vnitra ustanovit Ohrobec samostatnou obcí, neboť dosud patřila pod politickou obec Zvole. Až 3. 4. 1922 došlo k rozdělení Ohrobce a Zvole (dělil se chudinský fond, inventář knihovny, dluhy v Kampeličce, Zemské bance, podíl na opravě hřbitova). V témže roce byla založena obecní knihovna.

 V roce 1921 proběhlo sčítání lidu – 34 popisných čísel, 220 obyvatel.

V roce 2011 proběhlo sčítání lidu – Ohrobec měl 446 rodinných domů a 1224 obyvatel (včetně cizinců s dlouhodobým trvalým pobytem). Z jeho obyvatel bylo 83 věřících hlásicích se k církvi, 100 věřících nehlásících se k žádné církvi, 548 bez náboženské víry, ostatní víru neuvedli. Pokud jde o národnost, 859 obyvatel se hlásilo k národnosti české, 1 k moravské, 1 ke slezská, 10 ke slovenské, 2 k maďarské, 1 k německé, 1 k polské, 4 k ruské, 10 k ukrajinské, ostatní tento údaj neuvedli.