Kapitáne Alfrede, nezapomněli jsme

 

Zprava: Roman Tkačík, ředitel Krajského vojenského velitelství Praha pro Středočeský kraj a plukovník generálního štábu, kapitán Antony Cobra Eby, major Mitch Forge Fossum z 336. peruti amerického stíhacího letectva, jejímž příslušníkem byl kdysi Carl Raymond Alfred, Otakar Janeba, starosta Ohrobce. Foto: L+K/Jiří Kučírek

 

 

Více než 78 let uplynulo od tragické smrti stíhacího pilota kapitána Carla Raymonda Alfreda, jehož život skončil v katastru naší obce.  A 16. září 2023 jsme uctili jeho oběť a odhalili jsme mu pomník v blízkosti místa, kde zahynul.

Ceremoniálu se zúčastnilo několik set osob z Ohrobce i okolních vesnic. Čestnou stráž drželi v dobových uniformách členové historického Klubu třetí armády Plzeň, který sdružuje fandy především americké válečné techniky z druhé světové války. Přijeli v sedmi terénních autentických vozech.

Nebyla to jen tak nějaká akce. Nikdy ve známé historii k nám nezavítala takové skupina hostů. Uveďme jen ty, kteří promluvili:

Jako první mluvil samozřejmě domácí starosta, Otakar Janeba. Pak přišlo odhalení pomníku zakrytého bílou látkou, o něž se postarali Otakar Janeba, bojoví piloti kapitán Antony Cobra Ebyho a major Mitch Forge Fossuma z 336. peruti amerického stíhacího letectva. Jde o stejnou jednotku, jejímž příslušníkem byl kdysi Carl Raymond Alfred. Oba piloti dorazili ze základny Seymour Johnson Air Force Base, která se nachází u města Goldsboro v Severní Karolíně a která je domovem jednotky již od roku 1957. Létají na stihačkách F-15E Strike Eagle.

Po nich vystoupil v zastoupení ministryně obrany ředitel Krajského vojenského velitelství Praha pro Středočeský kraj a plukovník generálního štábu Roman Tkačík. Navázal představitel velvyslanectví Spojených států amerických, tajemník politického oddělení Neil Philips. Slovo měl i kapitán Antony Cobra Eby.

Vystoupila rovněž předsedkyně Výboru pro památkovou péči, kulturu a cestovní ruch z Krajského úřadu Středočeského kraje, Cirkva Chocholová. Za českou základnu taktického letectva v Čáslavi promluvil vojenský kaplan kapitán Marek Maxim Švancara, který poté posvětil pomník a pronesl modlitbu za mrtvého.

Hodnostně nejvyšším důstojníkem na ceremoniálu byla první česká brigádní generálka Lenka Šmerdová.

Úplná vystoupení těch, kteří nám je poskytli, otiskujeme na jiném místě této stránky.

Pomník jsme uctili rovněž položením květin – za naši obec Otakar Janeba. Američtí piloti přivezli věnec v barvách české trikolóry, květiny položil i zástupce velvyslanectví USA. Kytici věnovala rovněž Armáda České republiky. S květinami přijel také Klub třetí armády Plzeň.

Karel Mündel přinesl modrý věnec s rudými vlčími máky. Tento květ se jako symbol užívá k uctění mrtvých od roku 1921. Podnět k tomu dala Britská legie, která pomáhá všem veteránům válečných konfliktů.

O symboliku vlčího máku se nevědomky zasloužil vojenský lékař a podplukovník John McCrae z kanadského Ontaria, který za první světové války sloužil v Evropě. Očitý svědek popsal, jak se mezi řadami hrobů vlnily kvetoucí vlčí máky. John McCrae svou bolest ze smrti přítele vepsal do básně, ale papírek s ní zahodil. Kolemjdoucí důstojník jej však zvedl a poslal do Anglie. Časopis Punch publikoval báseň 8. prosince 1915. Tradice nošení vlčího máku se John McCrae nedožil, padl před koncem války.

Ceremoniál zakončila hymna USA, hymna ČR a vojenská večerka, kterou na trubku zahrál vojenský trubač kapitán Petr Hrstka. V těchto chvílích se mnozí návštěvníci neubránili dojetí.

Náš ceremoniál se konal ve stejný den jako Dny NATO v Ostravě, kde se předváděla současná vojenská letadla. Součástí naší akce byla malá letecká přehlídka také. V blízkosti pomníku několikrát přeletěl americký letoun Mustang P 51 (právě v takovém zahynul kapitán Alfred), jenž byl během druhé světové války jedním z nejrychlejších sériově vyráběných stíhaček s pístovým motorem, a který sloužil u více než 40 amerických stíhacích skupin a 31 britských perutí. Letoun je ve vlastnictví českého soukromého majitele a pilotoval ho Miroslav Sázavský z Aeroklubu Mnichovo Hradiště.

Po chvíli přiletěl letoun Lockheed Elektra L - 10A. Je to jediný létající kus na světě. Patřil Janu Antonínovi Baťovi a jeho první imatrikulace byla provedena v roce 1937. Začátkem války letoun koupilo kanadské vojenské letectvo, po válce 11x v zámoří změnil majitele. Pak jej koupil Ivo Lukačovič, v zámoří jej dal opravit a v roce 2015 tato Elektra přiletěla na Točnou.

Děkujeme všem, kteří přišli. Duchovní otec myšlenky pomníku, Karel Mündel z Vraného nad Vltavou, založil pro pomník transparentní účet, na které se sešla slušná částka. Děkujeme donátorům. A taky děkujeme těm, kteří se zapojili do organizace činností okolo přípravy pomníku, jeho stavby i odhalení.

Kapitáne Alfréde, vy jste zahynul, abychom my žili ve svobodě. Nezapomněli jsme.

 

Carl Raymond Alfred

Kapitán Carl R. Alfred byl od 12. července 1944 do 16. dubna 1945 přidělen ke 4. Fighter Group a 336. Squadron. Při náletu na letiště v Praze Kbelích byl jeho letoun North American P-51D Mustang zasažen flakem, pilot byl pravděpodobně vážně zraněn a letoun poškozen (jiný pilot ohlásil, že z motoru unikala chladicí směs). Po krátkém letu směrem na jih v blízkosti obce Ohrobec přešel v zatáčce, pravděpodobně při pokusu o nouzové přistání, do střemhlavého letu a při dopadu začal hořet. Místo je dnes zastavěné rodinnými domky.

Kapitán Alfred při havárii zahynul. Nikdy se sice nestal leteckým esem (pět sestřelů ve vzdušném souboji), ale svém kontě měl osm potvrzených zničených letadel (při útocích na letiště) a byl vyznamenán Záslužným leteckým křížem, Leteckou medailí s devíti dubovými ratolestmi (1 stříbrná za každých pět udělených vyznamenání, 4 bronzové – za každou udělenou medaili) a Purpurovým srdcem za zranění v boji.

Narodil 31. prosince 1917 v Monroe Township, Madison County, v americkém státě Iowa. Je to řídce osídlený region, obec má nyní asi 300 obyvatel. Nevíme, jak velká byla před 80 lety. Skoro 30 % mužských obyvatel obce pracuje na farmách

Je pohřben na americkém vojenském hřbitově Lorraine v St. Avold ve Francii. Měl manželku Emmu a dva bratry.

https://www.findagrave.com/memorial/56652169/carl-raymond-alfred 

https://www.honorstates.org/index.php?id=96761 

   

Svědectví spolubojovníka

Do armádního dokumentu zaznamenal další pilot, Harold Frederick (nad Prahou si 16. dubna připsal tři zničené nepřátelské stroje), poslední okamžiky Carla R. Alfreda: „Při opouštění prostoru letiště Kbely po třetím průletu jsem spatřil nějaké letadlo odlétající na jih a zároveň jsem poprvé uslyšel kapitána Alfreda. Oznamoval, že jeho stroj byl zasažen. Několikrát jsem ho potom volal, ale nedostal jsem již žádnou odpověď. Oblétl jsem tedy jeho stroj a znovu se pokusil o kontakt.

Ptal jsem se na poškození jeho stroje, ale místo odpovědi se zeptal: ´Jsi to ty, Freddie, na devátý hodině?´ Odpověděl jsem ´yes´ a snažil jsem se co nejvíce přiblížit k jeho letounu, který mi asi na 15 sekund zmizel z dohledu. Když jsem ho opět spatřil, byl ve velmi ostré zatáčce a směřoval k zemi. Bylo nezbytné, aby vyskočil, ale žádný padák jsem nespatřil. Několikrát jsem ho ještě bez odpovědi volal. Pozoroval jsem dále jeho stroj, který po klouzavém letu havaroval na zemi a začal hořet. Vše se událo velmi rychle přibližně v 15 hodin asi 20 km jižně od Kbel.“

 

 

Vzpomínky pamětníka

V té době jsem byl v učení na Smíchově. O náletu jsme samozřejmě věděli, protože letecký poplach byl vyhlášen i tam. Asi v 17 hodin jsme dorazili vlakem na Jarov, kde jsme se dozvěděli o sestřeleném letadle.

Z nádraží jsme šli rovnou na místo, kde letadlo spadlo. Ohořelé zbytky letadla ležely na poli a jeho části byly rozházené i 50 metrů daleko. Němci prý místo předtím prohlíželi, ale při našem příchodu už tam nebyli.

U letadla leželo tělo. Bylo převrácené na záda – podle dalších přihlížejících leželo původně na břiše a obrátili je Němci. Na prsou a na břiše byly zbytky uniformy, jinak bylo zuhelnatělé. Vedle těla ležela vyzutá vyšší šněrovací bota, na vložce jsem viděl text Carl. 

Syn starosty nám vyprávěl, že několik usedlíků šlo hned po pádu k hořícímu letadlu. Náboje vybuchující v ohni jim bránily přijít blíž.

Domů jsem si odnesl rolnu z podavače nábojů do kulometu, jiný mladík si odnesl kameru. Tu však Němci hledali a tak jim ji odevzdal. 

Vladimír Řezníček, narozen v roce 1930

 

 

Dcera vzpomíná

Když jsem se dozvěděla o sbírce na pomník americkému pilotovi, přispěla jsem, protože nám doma maminka o jeho tragickém konci mockrát vyprávěla. Narodila jsem se až pár let po válce. Moji rodiče si postavili rodinný domek na Kárově, dnes se ta ulice jmenuje Na širokém III.

V té době byla maminka doma s mou sestrou a bratrem. Vyprávěla mi, že byla na zahradě s mými tenkrát ještě malými sourozenci a viděla, jak velmi nízko letí letadlo a hoří. Viděla i letce, který nad nimi kroužil a podle ní chtěl přistát. Když však viděl obydlenou oblast, ona dokonce říkala, že když viděl ji s malými dětmi, tak stočil letadlo na pole, pak letadlo spadlo, vybuchlo a letec v něm uhořel. Dokonce si i vyčítala, že kdyby se na něj nekoukali, tak by možná vyskočil. Lidé běželi k letadlu, ale nedalo se mu již prý pomoci.

Jitka Voglová

 

 

Symbolika pomníku

Pomník je umístěn nedaleko místa nalezení vraku jeho letadla. Betonové desky symbolizují hrobové místo. Je tvořen maketou stíhačky kapitána Alfreda - Mustang P-51. Maketa má velikost 0,61 x 0,53 x 0,16 m (š x h x v) a je posazena 2 metry vysoko, na křivce symbolizující střelu flaku.

Betonové vodorovné desky symbolizují hrobové místo. Šikmá deska se stylizovanou fotografií a textem je umístěna tak, že čtenář musí sklonit hlavu, tedy se poklonit.

Bronzový odlitek letadla P-51D byl vyroben na základě odlitku plastového modelu P-51D kapitána Richarda Buda Petersona z 357 letky, se kterým létal na podzim roku 1944. S letkou létal nad Evropou a po válce vystudoval architekturu. Model pochází od amerického výrobce leteckých modelů, je v limitované edici a má měřítko 1 : 18. Zajímavostí je, že Budovo letadlo neslo nápis Hurry Home Honey (Rychle domů, zlato).

 

Autor návrhu

Pomník navrhnul ing. arch. Lukáš Hudák.  Absolvoval Střední průmyslovou školu stavební v Hradci Králové a Fakultu architektury Českého vysokého učení technického v Praze s diplomním projektem Revitalizace Městské památkové rezervace Josefov pod vedením prof. ing. arch. akad. arch. Václava Girsy.

Je odborníkem na fortifikační architekturu bastionových pevností na území Čech, kterou pomáhá propagovat a opravovat. Účastní se tuzemských i mezinárodních konferencí a stal se součástí odborného týmu meziresortní vládní pracovní skupiny vytvářející systémovou pomoc pevnostních měst Josefova a Terezína.

Dlouhodobě spolupracuje s Ministerstvem obrany ČR a Československou obcí legionářskou, při řešení válečných hrobů našich předků v zahraničí i u nás. Například je autorem generálních oprav Zborovské mohyly na Ukrajině, pomníku padlým legionářům 4. střeleckého pluku Prokopa Velikého v Hradci Králové, pomníku padlým v Badíně na Slovensku, novostavby pomníku ve Veliké Doči na Ukrajině.

Kromě toho je autorem expozic s vojenskou tématikou pro Československou obec legionářskou a jejich pardubické centrum, tzv. Larischovu vilu, připomínající dětské oběti heydrichiády a západního odboje.

Jeho ateliér však tvoří rovněž novodobé a moderní stavby a interiéry, zaměřuje se na krajinotvorbu a obnovu krajiny. Spolupracuje s výzkumnými a akademickými institucemi včetně řemeslných cechů a vysokých i odborných škol. Zvítězil v několika architektonických soutěžích.

 

 

Stíhací letoun P-51D Mustang

Letoun, ve kterém zahynul kapitán C. R. Alfred, byl North American P-51 Mustang, verze D. Šlo o jednomístný stíhací letoun dlouhého doletu. Většinou doprovázel spojenecké bombardéry při denních náletech na Německo, nebo k hloubkovým náletům na letiště, či železnice a spojencům pomohl vybojovat vzdušnou převahu. Byl nasazen i v Tichomoří proti Japonsku.

První sériový stroj byl dokončen v květnu 1941. Hlavňovou výzbroj tvořilo 6 kulometů, některé verze měly čtyři kanóny, jiné mohly nést až 900 kg pum. Maximální rychlost činila 700 km/hod., pohonnou jednotkou u posledních verzí byl britský motor Rolls Royce Merlin, podobný jako u britského stíhacího letounu Spitfire. Mustang tak byl během války nejrychlejším sériově vyráběným stíhacím letounem poháněným pístovým motorem, který sloužil u více než 40 stíhacích skupin USAAF a 31 perutí RAF.

Po válce se tato letadla upravovala pro i pro civilní použití.  V některých letectvech Mustang sloužil ještě na začátku 80. let. Řada letounů soukromých majitelů jim přináší radost z létání dodnes a speciálně upravené stroje také závodí na rychlostních leteckých závodech v Renu.

 

Výrobce pomníku

Zhotovení a instalaci bronzových prvků a stély z nerezové oceli na pomníku C. R. Alfreda zajistila umělecká slévárna HVH z Horní Kalné v Podkrkonoší. Patří ke špičce ve svém oboru nejen v České republice, ale i v zahraničí.

Model letadla a pamětní deska jsou zhotoveny z litého bronzu technologií „na ztracený vosk“. Jde o velmi starou techniku známou již u starých Egypťanů. Dnes je vše pochopitelně jednodušší díky energiím, technologiím a dostupnému materiálu, ale princip je pořád stejný. Nejprve je třeba zhotovit předlohu v měřítku 1:1, následně se z této předlohy sejme otisk a zhotoví tzv. negativní forma. Ta poslouží pro zhotovení voskového modelu – pozitiva. Model se následně ponoří do speciální směsi a vznikne tak budou licí forma, kterou je nutno vysušit v peci, aby vydržela odlití roztaveného bronzu o teplotě 1200 °Celsia. Odlitek je pak třeba opracovat, očistit, cizelovat a na závěr opatřit chemickou patinou.  Stéla, která znázorňuje pomyslnou trajektorii střely, jež zasáhla letadlo pilota Alfreda, je zhotovená z nerezové oceli.

Za více než 30 let své existence zhotovila umělecká slévárna HVH stovky uměleckých děl navržených předními českými i zahraničními umělci, která lze vidět takřka po celém světě. Jsou třeba v Buckinghamském paláci, v budově Kapitolu ve Washingtonu v USA, v budovách Evropského parlamentu a Rady Evropy, ve  starých aristokratických sídlech …. Velmi pyšní jsou na zhotovení bronzové sochy královny Alžběty II. instalované v Londýně nebo na sousoší amerického televizního moderátora Freda Rogerse obklopeného dětskými posluchači, které je umístěno na Floridě.

Odlili také sousoší tří rybářů v nadživotní velikosti od autora Alberta Králička. Je umístěno na Aleutských ostrovech u Aljašky – doslova na druhém konci světa. Z HVH pocházejí také pětimetrové bronzové postavy slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje a jejich učedníka Gorazda od slovenského autora Antona Gábrika. Sousoší je instalováno v prostorách Bratislavského hradu.

V České republice lze jejich bronzová díla potkat ve městech i vesnicích. Velké množství realizací se nachází v Praze – z jejich dílny pochází například obnovený pomník Praha svým vítězným synům od sochaře Josefa Mařatky, socha TGM od Otakara Španiela na Hradčanském náměstí, památník obětí a vítězů 2. odboje od Vladimíra Preclíka na Klárově, pomník obětem komunismu autora Olbrama Zoubka na Újezdě.

 

Na pomník přispěli (Kč):

Ministerstvo obrany                                     193 251 

Duchovní otec myšlenky pomníku, Karel Mündel z Vraného nad Vltavou, založil pro pomník transparentní účet u KB č. ú. 131-824710267/0100. Budeme rádi, když přispějete jakoukoliv částkou.

Dosud přispěli:

rodina Mündelova	10 000		Hüttel Martin	1 000
Doležal Ivo	5 000		Fanta Martin	3 000
Ratimec Tomáš	5 000		Kaňa Miroslav	1 000
Lutz Terry a Lutz Nancy (USA)	11 508		Lezení pro všechny	500
Lihán Ladislav	5 000		Kaňová a Novotní	2 000
Frynta Jiří	4 000		Ctiborová Martina	1 000
Černý David	4 000		Maříková Eva	1 000
Duda Alexandr	5 000		Provazník	1 000
Janeba Otakar	5 000		Vitoušová Lucie	1 000
Němec Josef	1 000		Bareš Robert	1 000
Císař Antonín	2 000		Řezníček Vladimír st.	500
Strnadová Martina	300		Žák Libor	1 000
Lozano Pacios Juan Carlos	5 000		Znalecká pohotovost	1 000
Křehlík Luděk	1 000		Otáhal Tomáš	200
Bardovi	1 000		Voglová Jitka	1 000
Linhartová Klára	500		Řezníček Vladimír ml.	3 000
Bednářová Renata	10 000		Provazník Pavel	1 000
Zachariáš Jaroslav	500		Sadílkovi	5 000
Aveo Engineering GRO	15 000
Lískovec Jan	1 000
Vítek Miroslav	2 000
Brotánek Kamil	3 000

 

 

Vystoupení na ceremoniálu

 

Otakar Janeba, starosta Ohrobce

Milé dámy, milí pánové,

jsem rád, že jste přišli, ať už jste odkudkoli.

Žiju v tomto regionu už od roku 1970, přímo v Ohrobci od roku 1998. O havárii sestřeleného letadla jsem se poprvé doslechl někdy v roce 2020. Ucelenou informaci jsem získal až v roce 2021. Krátce poté vznikl nápad postavit zahynulému pilotovi kapitánu Alfredovi pomník. Trvalo nám to dva roky, museli jsme splnit požadavky různých předpisů a institucí, taky mezitím proběhly volby, ale nevzdali jsme to. Pomník stojí a já jsem za to rád.

Kapitán Alfréd se narodil 31. prosince 1917 v Monroe Township, Madison County, v americkém státě Iowa. Jeho obec má v této době asi čtvrtinu obyvatel co Ohrobec, její velikost v době jeho narození jsem nezjistil.

Od 12. července 1944 do 16. dubna 1945 byl přidělen k 336. peruti amerických vzdušných sil.  Při náletu na letiště v Praze Kbelích byl jeho letoun North American P-51D Mustang zasažen flakem, pilot byl pravděpodobně vážně zraněn a letoun poškozen, což ohlásil jiný pilot. Po krátkém letu směrem na jih přešel na okraji Ohrobec v zatáčce do střemhlavého letu a při dopadu začal hořet. Dopadl někde tímto směrem, možná 50, možná 100 metrů od nás.

Pamětník si vzpomíná, že ohořelé zbytky letadla ležely na poli a jeho části byly rozházené i 50 metrů daleko. Němci místo prohlíželi dříve, než přišel.

U letadla leželo tělo. Bylo převrácené na záda – podle dalších přihlížejících leželo původně na břiše a obrátili je Němci. Na prsou a na břiše byly zbytky uniformy, jinak bylo zuhelnatělé. Vedle těla ležela poničená vyšší šněrovací bota, na vložce pamětník viděl nápis Carl. 

 Kapitán Alfred při havárii zahynul. Nebyl to jeho první let, byl zkušeným letcem. Nikdy se sice nestal leteckým esem, ale na svém kontě měl osm potvrzených zničených letadel při útocích na letiště. Byl vyznamenán Záslužným leteckým křížem, Leteckou medailí s devíti dubovými ratolestmi (1 stříbrná za každých pět udělených vyznamenání, 4 bronzové – za každou udělenou medaili) a Purpurovým srdcem za zranění v boji.

Je pohřben na americkém vojenském hřbitově Lorraine v Saint Avold ve Francii.

Pomník, který za chvíli odhalíme, je tvořen maketou letounu kapitána Alfreda - Mustang P-51. Stéla, na které je maketa umístěna, symbolizuje křivku střely flaku, který stihačku zasáhnul. Betonové desky symbolizují hrobové místo. Deska se stylizovanou fotografií a textem je umístěna tak, že čtenář musí sklonit hlavu, tedy se poklonit.

Když jsme pomník připravovali, přemýšlel jsem, co kapitán Alfréd cítil, když mu bylo jasné, že stihačka nedoletí. Co cítili jeho rodiče a sourozenci, když dostali zprávu o jeho smrti, pro kterou si odletěl 7500 kilometrů a tak nikdy nebude mít hrob v místě, odkud pochází?

Stejně jako kdokoli bych nechtěl, aby můj syn nebo jiný příbuzný zahynul ve válce, jako se stalo kapitánu Afredovi. Děkuji, že jste přišli uctít jeho oběť.

 

 

Roman Tkačík, ředitel Krajského vojenského velitelství Praha pro

Středočeský kraj a plukovník generálního štábu

Vážení představitelé ambasády spojených státu, pane starosto, vážení kolegové, milí hosté,

dovolte mi, abych vás pozdravil jménem miniistryně obrany České republiky
a náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, které mám čest zastupovat na dnešní významné akci, zde v obci Ohrobec a zároveň mi dovolte poděkovat místní samosprávě za vytvoření důstojného pietního místa jednomu z hrdinů americké armády. Z důvodu, že se dnešní akce účastní i zastupitelé Spojených států dovolte, abych je krátce pozdravil v jejich rodném jazyce.

Dear representatives of the United States Embassy, Dear Captain Eby. Allow me to greet you on behalf of the Defence Secretary and the Chief of the General Staff, whom I have the honor to represent today. Thank you for attending this memorial event and thank you for your service. The bravery of US soldiers will never be forgotten. Now I would apologize and continue my speech in Czech.

Dámy a pánové.

psal se duben roku 1945 a kleště, ve kterém se ocitly jednotky nacistického Německa, se čím dál tím více svíraly a část Československa se stala jedním z posledních útočišť německé Luftwaffe. V nevlídném počasí, které zde v tu dobu panovalo, výrazně přispěla 8 letecká armáda Spojených států amerických a především její čtvrtá stíhací skupina z jihoanglické základny Debden k urychlení porážky nacistických vojsk
na našem území, které později vedlo až k osvobození Československa.

V této velmi úspěšné operaci, při které byly zničeny téměř tři desítky strojů nacistických Luftwaffe, bojoval také pilot kapitán Carl Raymond Alfred, který daleko od domova nasazoval v husté palbě německé protivzdušné obrany svůj život, aby přispěl k ukončení rozpínavého teroru a diktatury, která sužovala nejen Československo, ale celý svět bezmála již šest let.

Bylo to právě 16. dubna roku 1945, kdy 8 amerických stíhacích letounů utržilo od nepřítele spoustu ran a zásahů.  Jedním ze zasažených strojů byl také Mustang Carla Raymonda Alfreda, který zde v obci Ohrobec položil svůj život za naší svobodu.

Hrdinství kapitána Alfreda bude od dnešního dne připomínat tento nádherný památník, u kterého společně stojíme. Památník, který mladším generacím přiblíží odkaz všech těch, kteří bojovali za mír, a svobodu na všech frontách druhé světové války.

Závěrem mi dovolte malé konstatování. Uchování odkazu hrdinů a jejich činů jako vzoru pro další generace je naší společnou povinností, protože národ, který zapomene na své hrdiny v době míru, může pocítit jejich nedostatek v dobách, kdy tyto hrdiny bude skutečně potřebovat.

Čest památce kapitána C. R. Alfreda a všech, kteří za mír a svobodu obětovali to nejcennější, co měli.

Děkuji vám za pozornost a přeji všem hezký den,

 

 

Neil Philips, tajemník politického oddělení, velvyslanectví Spojených států

amerických

Vážení hosté, dámy a pánové, přátelé.

Děkuji za organizaci tohoto vzpomínkového aktu a také za pozvání velvyslanectví, abychom si společně připomněli kapitána Carla Alfreda, jehož letoun spadl v Ohrobci v dubnu 1945. Je mi ctí, že dnes zde můžu zastupovat americký lid. Jsme vděčni, že i 78 let poté, co americká armáda osvobodila část vaší krásné země, stále vzpomínáte na hrdinství a oběti amerických vojáků v boji proti nacistickému Památník, který jsme dnes odhalili, bude stálou připomínkou oběti.  Dnes vzdáváme čest nejen kapitánovi Carlu Alfredovi, ale i statečným mužům a ženám – z Ameriky, Čech i odjinud, včetně mého britského dědečka – kteří sloužili po boku československých pilotů a leteckých posádek v Royal Air Force během bitvy o Británii a pak v Evropě v leteckých operacích po zbytek 2. světové války – a kteří odvážně bojovali proti útlaku a pronásledování. Vzpomínáme dnes na ty, kteří v tomto boji přišli o život, ať už to byli vojáci nebo civilisté. A také oslavujeme vítězství našich sdílených hodnot - svobody, otevřenosti, tolerance a důstojnosti pro všechny. Tyto hodnoty jsou základem našeho transatlantického společenství a jsou tím, co jsme se jako spojenci NATO zavázali bránit.

V roce 2023 je Česká republika prosperujícím a bezpečným lídrem v rámci Evropy. Spojené státy americké stály při vás, když se v roce 1918 Masaryk odvážil snít o demokratické vlasti pro Čechy a Slováky ve střední Evropě s podporou Woodrowa Wilsona. Stáli jsme při vás i v roce 1945, když jsme společně vytlačili nacistickou armádu. Když Češi v roce 1989 svrhli sovětský útlak, stáli jsme opět při vás a přivítali vás zpátky v komunitě demokratických zemí.

V roce 1999 jsme zase stálipři vás, když jste vstupovali do NATO a zavázali se slavnostním slibem ke vzájemné obraně. I dnes společně stojíme za statečným lidem Ukrajiny, který bojuje za vlastní svobodu a právo zvolit si svůj osud.

Ještě jednou děkuji za pozvání a za to, co děláte, abyste si připomněli všechny ty, kteří bojovali, i ty, kteří zemřeli. Děkuji.

 

 

Kapitán Antony Cobra  Eby, 336. peruť USAF

Dobrý den,

děkuji vám všem, že jste dnes přišli (jsou-li zde nějací veteráni, díky vám, za vaše oběti). Jsem poctěn, že jsem byl pozván na toto posvátné místo, abychom uctili kapitána Carla Alfreda. Být zde pro mě znamená zavzpomínat na oběti, které podstoupili příslušníci mé perutě. Stát na místě, kde náš druh položil oběť nejvyšší, mě nutí k pokoře a vděčnosti k nesobeckosti, se kterou muži, jako Carl Alfred konali. Je to pro mě připomínka, že jednoho dne já a moji druzi můžeme být požádáni o totéž. Major Fossum i já reprezentujeme 336. peruť, jednu z perutí 4. stíhacího křídla ze základny Seymour Johnson v Severní Karolíně, je to ta samá peruť, ke které patřil i Carl Alfred.

Stěny chodeb v budově peruti jsou pokryty obrázky, jmény, novinovými výstřižky se zprávami o těch, kteří odešli před námi. Jsou zde záznamy o vítězstvích, kterých jsme dosáhli ve válkách, ale i jména těch, kteří padli. Ze čtvrtého křídla zahynulo ve druhé světové válce 125 pilotů, 105 jich padlo do zajetí, měli jsme 42% ztráty. Na té stěně jsou obrázky všech, o kterých mluvím, máme zde fotografie z létání, fotografie všech letadel, se kterými peruť létala od svého založení. Každý den procházíme kolem nich a připomínáme si naši historii. Připomínáme si historii na setkáních i obřadech, kterým říkáme „pálení klavíru“, při kterých uctíváme své padlé. Je to tradice, která začala v době druhé světové války. Žijeme své životy ve stopách velikánů, kteří nám ukázali cestu a jakým byl i kapitán Carl Alfred, který bojoval až do úplného konce.

V posledních dnech jsem často přemýšlel o pocitech, které měl Carl za dobu, kterou bojoval. Je zvláštní, jak je mi blízký muž, který zemřel 45 let před mým narozením. Je jasné, že jsme oba piloti, oba ze stejné perutě, ale měl jsem pocit, že se cítím být v jeho kůži, když pomyslím na válku. Byl jsem dvakrát nasazený v Afghánistánu. Viděl jsem lidi, kteří byli zabíjeni, poskytoval jsem pomoc smrtelně zraněnému nepříteli, poslouchal jsem dopady dělostřeleckých granátů v mé blízkosti, měl jsem padlé a zraněné kamarády. Nemyslíte přitom na boj za svobodu, jsou to myšlenky na život a na živé, které v těch okamžicích převažují. Carl se se svou Emmou oženil právě když je dostihla válka, určitě tolik dychtil se k ní vrátit. Nestaral se o to, zda hromadí svá vítězství, stejně tak jako jeho kolegové letci. Jejich cílem bylo vrátit se domů, ale oni měli svou povinnost a museli bojovat do úplného konce a teprve pak se bezpečně vrátit domů.

Příběh okolo smrti Carla Alfreda je pro mě plný kontroverzí. Na jedné straně věděli spojenci, včetně 8. armády, že musí bojovat až do úplného konce ve vzduchu, na zemi i na moři. To ale znamenalo i bojové akce hluboko na německém území, až 600 mil od domovských letišť. A ve hře byl i boj o čest. 4. a 56. stíhací křídlo byli rivaly v rámci 8. letecké armády po celou válku. Soutěžili, kdo bude mít víc vítězství. Ke konci války a pod velením bojem unaveného velitele se čtvrté křídlo dostalo na druhé místo za 56. Je třeba přiznat, že pilotům to bylo jedno. Oni byli ti, kdo umírali, cítili, že se válka chýlí ke konci, nikdo nechtěl být tím, kdo zemře jako poslední. Pod velením nového velitele křídla se dostali pod pekelný tlak, aby se vrátili na čelo. Rozhodli se pro útoky v počtu 62 letadel 600 mil od mateřské základny v Debdenu a útočili na letiště v okolí Prahy. Hloubkové nálety byly a jsou nejlepším prostředkem ničení pozemních cílů, ale byly a jsou i smrtelně nebezpečné pro samotné piloty. Němci měli stále dost účinných protileteckých baterií. Letouny první vlny využívaly momentu překvapení, ale další si již museli najít cestu hustou protileteckou palbou. Výsledky útoků ale vrátily 4. křídlo zpět do vedení.

16.dubna 1945 nastoupil tehdy sedmadvacetiletý kapitán Carl Alfred ke svému poslednímu letu. Ještě jednou se vydal přenést boj nad nepřátelské území. Podle výpovědí provedl sedm hloubkových útoků na zaparkované Me-109 a proudové Me-262, které tam seděly jak kachny. Při posledním náletu byl zasažen do chladiče, přestal odpovídat na radiovou komunikaci a později přešel do střemhlavého letu, převrátil se a dopadl na zem. Carl zemřel právě zde, bojoval až do úplného konce. Stejně tak se postavili na odpor Češi během Pražského povstání. Byl to projev vzdoru od lidí, kteří žili tak dlouho pod nacistickou nadvládou. Uprostřed bojů se civilisté stali bojovníky za svou identitu a svobodu.

Ten poslední útok z Debdenu dosáhl toho, co si velitelé umínili. Podle nich toho dne bylo zničeno 105 nepřátelských letadel, což ze 4. křídla učinilo nejúspěšnější jednotku 8. letecké armády ve druhé světové válce. Velitel, vzdálen nebezpečí smrti v boji, posílal muže umírat kvůli vylepšení skóre. Ať se nám to líbí, nebo ne, jsou to hlavně mladí, kdo umírají, je to mládí, které bojuje do konce a je naší odpovědností osvojit si tohoto ducha nejen našeho národa, ale i našich spojenců. Ve válce nevíte, kdy přijde konec, ale musíte postupovat, pokračovat v boji. Tak jako to udělali lidé v Československu, tak, jak to udělal kapitán Alfred. Tak, jako to dělali piloti 336. perutě a co z nich udělalo slavné létající a bojující „Rocketeers“, čili Rakeťáky.

Děkuji vám

 

Kapitán Marek Maxim Švancara, 21. základna taktického letectva Čáslav

Pozdrav od velení 21. zTL

Dovolte mi vás všechny pozdravit za velení 21. základny taktického letectva Čáslav, které bylo také pozváno na tento vzácný pietní akt, ale z důvodu Dnů NATO – Dnů Vzdušných sil AČR v Ostravě se nemohou zúčastnit. Za stíhače jsem zde tedy zůstal pouze já, coby kaplan zmíněné základny. Je mi ctí zde promluvit a také posvětit nový pomník.

Zamyšlení

Kaplani jsou souputníky vojáků v jejich životě, ale i smrti odedávna. A je tomu tak i u vzdušných sil a u letectva samotného. Jenom z naší základny ztratilo život od jejího založení v 50. letech 30 kolegů, především pilotů. A to bylo pouze při výcviku.

Pokud hovoříme o válce, tak například jen u Královského letectva, jehož součástí byli i naši předci, jsou to desítky tisíc životů. Jsou zapsániy také v několika silných knihách, které leží otevřené na věčnou památku ve výklencích vojenského kostela RAF v Londýně.

Krutost války se přenáší i do životadárného vzduchu a něčeho tak krásného jako je létání. Jak velký um je nutný k pilotáži samotné, jak velká je potřeba odvaha s letounem bojovat, a to také hodně daleko od domova. Sám v tom spatřuji jasné naplnění tří velkých ctností: naděje, víry a lásky.

Ať je tento pomník místem, které nám bude dávat sílu čelit těžkostem života a světa, stejně jako jim musel čelit kapitán Alfred, který zde čestně zahynul. Nebojme se čelit třeba i přesile, pokud jde o správnou věc!

Děkuji za pozornost.

Posvěcení pomníku

O Creator and Author of mankind, Giver of spiritual graces and Bestower of eternal salvation: Do Thou, the same Lord, send down Thy Holy Spirit, with a blessing from on high, upon this monument. Amen.

Posvěcuje se pomník tento milostí Svatého Ducha ve jménu Otce, i Syna, i Svatého Ducha. Amen

Modlitba za pilota

Grant eternal rest in blessed repose, O Lord, to our brother, pilot Captain Alfred, who has laid down his live in battle for our freedom, and our land, and likewise the veterans of wars who are fallen asleep, and make their memory to be eternal!

Amen.

 

 

Hřbitov

Tělo kapitána Alfreda Němci pohřbili v anonymním hrobě na hřbitově ve Zvoli. V následujícím roce, 7. srpna, bylo tělo exhumováno a ztotožněno. Podruhé byl pohřben na Cimetière militaire américain de Saint-Avold (anglickým názvem Lorraine American Cemetery and Memorial).

Je to  vojenský hřbitov Spojených států amerických v obci Saint-Avold ve východní Francii (Lotrinsku) nedaleko hranic s Německem. S 10 489 hroby jde o největší americký vojenský hřbitov druhé světové války v Evropě. Mezi pohřbenými jich 200 má na náhrobním kameni Davidovu hvězdu. Leží zde i 8 žen (z Army Nurses, Women's Army Corps, a z American Red Cross) a nachází se tam také ostatky 28 dvojic bratrů. Na stěně před kaplí se připomíná 151 bezejmenných a naopak, jsou zde také vyjmenováni ti, kteří v bojích padli, ale hrob nemají, resp. je neznámém místě.

Jsou zde pohřbeni především američtí vojáci, kteří padli při postupu k Rýnu v letech 1944 - 1945. Jsou zde ale pohřbeni i letci, kteří nalezli smrt hluboko v zázemí nepřítele, ať již při náletech, nebo v leteckých soubojích s německými stíhacími letouny. To je případ i kapitána Carla Alfreda.

Hřbitov má rozlohu 46 hektarů a je rozdělen do devíti symetrických částí. Byl založen v roce 1945, dokončen v roce 1960 a spravuje jej American Battle Monuments Commission.

Trvalé bezplatné používání území bylo Spojeným státům americkým uděleno francouzskou vládou.

Na hřbitově se nachází také vyhlídková věž a památník. Se svými 113,5 akry (46 ha) je  tento americký válečný hřbitov nejrozlehlejší v Evropě.

(Na snímku Karel Mündel klečí u pomníku kapitána Alfreda)

 Fotografie z odhalení pomníku najdete v sekci Galerie

 

 

Z amerických ohlasů

Všem,

v malé vesnici jižně od Prahy, v Česku, si důstojným způsobem připomněli oběť kapitána Carla R. Alfreda za 2. světové války. Informoval mne o tom Karel Mündel, sám bývalý dopravní pilot, se kterým se znám už mnoho let a který si se svými spoluobčany nedopřáli oddechu, dokud se jim nepodařilo připomenout ostatním příběh kapitána Alfreda. Za přítomnosti zástupců 336. stíhací perutě a přeletem historického letounu P-51 jsme si připomněli nejen kapitána Alfreda, ale každého, kdo nosí uniformu a slíbil létat a bojovat. Potěšily mne i fotografie, které ukazují, jak jsou připomínáni padlí – těmi nejobyčejnějšími lidmi v malé vesnici, daleko od domova a mnoho let od konce války.

Nikdy nezapomínejte na to, že jsme, nebo jsme byli stíhací piloti.

Terry L Lutz, bývalý vojenský, dopravní a zkušební pilot

Autor dopisu je dlouholetý americký přítel KM, a který zprostředkoval kontakty na americké letecké síly. Ze soukromého dopisu americkým velitelům Routtovi (177. Fighter Wing) a Teelovi (4. Fighter Wing)

* * * * * * * * * * * * *

Absolutně fantastické. Děkuji pane vám i celému 4. stíhacímu křídlu! sem neuvěřitelně šťastný, když vidím bojovníky i občany měst, jak si připomínají, co je důležité. Děkuji, že jste mi umožnili být toho součástí.

Colonel Derek B. Routt, velitel 177. stíhacího křídla amerických leteckých sil, zprostředkoval kontakt na velení 4. stíhacího křídla

Z reakce na dopis Terryho Lutze

* * * * * * * * * * * *

Jsem rád, že jsme byli schopni vyslat kapitána Ebyho na tuto zaslouženou vzpomínku na kapitána Alfreda. Mnohokrát děkuji všem, kteří to umožnili – i malé věci, jako byla tato, hrají důležitou roli a já vím, že “Rocketeers” (336. peruť) a celé 4. stíhací křídlo to hluboce vnímají. Ještě jednou díky, bylo mi potěšením věc podpořit.

 

Colonel Lucas J. Teel, velitel 4. stíhacího křídla USAF, pod které patří také 336. sqn., tedy jednotka ve které bojoval za II. světové války Carl Alfred

Z reakce na dopis Terryho Lutze

* * * * * * * * * * * * * *

Nazdar Josef,

jsem velice hrdej na Tvoji obec, která postavila pomník kapitánu Carlu Alfredovi, sestřelenému nad Ohrobcem při vojenské akci proti nacistickému Německu během druhé světové války. Jsem nadšenej a děkuji mé rodné vlasti za takovou podporu USA.
Paul Toufar

Z dopisu autora (emigroval v roce 1968) našemu obyvateli Josefu Petrákovi

 

Odkazy na weby s dalšími informace o C. R. Alfredovi

https://evidencevh.army.cz/Evidence/vysledky-hledani-v-cr?mt=Ohrobec&st=0

https://www.vets.cz/vpm/49311-pomnik-carl-r-alfred/#49311-pomnik-carl-r-alfred

https://mapy.cz/zakladni?source=base&id=2547897&gallery=1&x=14.4255095&y=49.9461006&z=17

http://www.leteckabadatelna.cz/havarie-a-sestrely/detail/150/

https://www.findagrave.com/memorial/56652169/carl-raymond-alfred

https://www.honorstates.org/index.php?id=96761

 

Filmový záznam Markéty Adamcové: