K 79. výročí úmrtí amerického pilota kapitána C. R. Alfreda uspořádala naše obec 19. dubna pietní akt u pomníku, který jsme loni vybudovali a odhalili. Počasí nám sice nepřálo, byla zima, déšť a vítr, ale přesto se aktu zúčastnilo několik desítek občanů nejen z naší obce.

Po nastoupení čestné stráže, kterou stáli jednak vojáci z Klubu třetí armády Plzeň a jednak ohrobečtí skauti následovalo několik vystoupení. Jmenovitě promluvili:

Otakar Janeba, starosta Ohrobce;

Karel Mündel, který přečetl vzkaz podplukovníka Taylora Gifforda, mateřské 336. stíhací perutě zahynulého pilota z USA;

Jiří Snížek, náměstek hejtmanky Středočeského kraje, který má na starosti regionální rozvoj a územní plánování;

Tibor Švec, předseda Dobrovolného svazku obcí Dolnobřežansko a starosta obce Vestec;

Rastislav Betinec, alias colonel Betty z Klubu třetí armády Plzeň.

Modlitbu za padlé a zemřelé přednesl kaplan Vladimír Hudousek z duchovní služby Armády České republiky. Následovalo položení květin a ještě americká a česká hymna.

Z vystoupení všech bylo samozřejmě patrné, že si řečníci hluboce uvědomují oběť amerického pilota, který si pro svou smrt doletěl 7500 kilometrů, abychom my žili ve svobodě. Zároveň však se jimi táhla skutečnost, že jak morální povinnost a vděk, tak i vývoj nejen bezpečnostní situace ve světě akcentují naši společnou povinnost uchovávat odkaz hrdinů a jejich činů jako vzoru pro další generace.

Příští rok to bude od konce druhé světové války 80 let. Pro nás mírových. Chceme, abychom v míru žili i nadále.

Dále otiskujeme vystoupení, která jsme řečníků dostali.

Vystoupení na pietním aktu 

Otakar Janeba, starosta Ohrobce 

Milé dámy, milí pánové, 

děkuji, že jste přišli na dnešní pietní akt. Jen několika slovy připomenu, že pomník, u kterého jsme se sešli, jsme postavili pro připomenutí památky zahynulého amerického stíhacího pilota, kapitána Alfreda. Jako člen 336. peruti amerických vzdušných sil zde zahynul 16. dubna před 79 lety po náletu na letiště v Praze Kbelích.

O pomníku jsme začali uvažovat v roce 2021. Během příprav se vícekrát objevila otázka, jestli to ještě dnes má cenu všechno připomínat, když od druhé světové války už uplynulo tolik let. Zejména na začátku příprav se mohlo zdát, že tato námitka má určité opodstatnění. Od války už přece uplynulo mnoho let, jejích pamětníků už moc nežije a všichni máme jiné starosti.

Svět byl v té době relativně, opakuji relativně, v klidu, minimálně na první pohled. Byl poražen islámský stát, což vzbuzovalo opatrný optimismus. Trvala však například občanská válka v Sýrii, pokračovaly konflikty v Africe, doutnala situace v Náhorním Karabachu a Rusko od roku 2014 okupovalo ukrajinský Krym.

K dnešku je však situace o dost horší. Rusům se v roce 2022 zachtělo dalšího území Ukrajiny a veřejně vyhlašují, že by rádi obsadili i jiné země. Loni se do podoby velkého vojenského konfliktu dostal dlouhodobě komplikovaný vztah Izraele a hnutí Hamás v Izraeli a v pásmu Gazy, ke kterému se zpočátku lehce zapojili sympatizanti Hamásu z některých okolních zemí. Ale před několika dny se do nich rozsáhlým vzdušným útokem zapojil Írán.

Nemůžeme přejít ani nálady v některých zemích, které se projevily posilováním populistických stran v Evropě i někde i jejich vítězstvím ve volbách. O kybernetických útocích, pocházejících především z Ruska, se dočteme denně.

Nejen morální povinnost a vděk, ale i vývoj situace ve světě bohužel dávají za pravdu skutečnosti že uchovávat odkaz hrdinů a jejich činů jako vzoru pro další generace je naší společnou povinností.

A tak na závěr moje osobní přání a víra – ať nenastane situace, kdy se nad námi budou prohánět bojová letadla ne při výcviku, ne na leteckých show, ale proto, že zde bude probíhat válka.

Ještě jednou děkuji, že jste přišli vyjádřit úctu kapitánu Alfredovi, který zemřel při osvobozování naší země.

Karel Mündel, který přečetl vzkaz podplukovníka Taylora Gifforda, velitele 336. stíhací perutě Amerických leteckých sil – mateřské jednotky kapitána Alfreda

Drazí přátelé!

Jménem mužů a žen, příslušníků 336. perutě amerického stíhacího letectva, známých ve světě jako Rocketeers, děkuji za dnešní uctění památky obětí, které byly položeny ve vaší zemi před mnoha lety příslušníky naší jednotky. Zdravím ze Severní Karolíny do Ohrobce i Prahy, do Čech!

Když vstoupíte do hlavní budovy 336. perutě, uvidíte dlouhou chodbu, která vede piloty a technický personál do svých učeben, k osobním skříňkám, ke kancelářím velících důstojníků a do místnosti operačního oddělení. Budova není nijak přeplněná, ale je centrem všech provozních aktivit. Má jediné použití – její jižní konec ústí na letiště, vede na letovou provozní plochu, vede nás k plnění našich úkolů. I dnes tudy stíhací piloti a letoví operátoři prochází dveřmi, za nimiž je čekají jejich stroje, za nimiž se znovu a znovu oddávají službě své zemi a zemím jejích spojenců.

Ta chodba nemá žádné rušivé prvky, ale není prázdná. Stěny této tepny vyprávějí náš příběh. Od samotného vstupu je zasvěcena našim vzpomínkám a pamětihodnostem. Cesta k východu je cestou časem. Začíná historii. Fotografie, pamětní plakety a trofeje se postupně stávají víc a víc současnými. Než otevřete dveře na provozní plochu, míjíte upomínky na zcela nedávné boje proti tak zvanému Islámskému státu.

Uspořádání věcí v chodbě je navíc řazeno i zeměpisně. Západní stěna je věnována příběhům z Koreje a Vietnamu, letounům F- 86 Sabre a F- 4 Phantom. Stěna východní začíná Anglií, kde jsme vznikli a byli známi jako slavná Eagle Squadron (Orlí peruť) a pokračuje příběhy boje s německou Luftwaffe za druhé světové války.

Jedno výrazné dřevěné tablo na východní stěně připomíná ty, kteří šli do boje před námi, dnešními Rocketeers, ale domů se již nevrátili. Poslední tři jména z 39, která jsou vyryta na deskách s titulkem II. světová válka směřují k místům, která nejsou příliš vzdálená vašemu památníku.

Capt. Carl Alfred, 16. duben 1945

Capt. Leroy A. Carpenter jr., 16. duben 1945

Nadporučík Robert O. Davis, 17. duben 1945

Jsme poctěni skutečností, že příběh kapitána Carla Alfreda znáte tak dobře. Ale on nebyl ten jarní den při útocích na letiště Kbely, Letňany a Čakovice sám.

Ve spolupráci s 335. perutí, se kterou dodnes sdílíme mateřskou základnu i bojové nasazení, celá skupina, dvě perutě letounů P-51 Mustang se svými piloty útočili na německou válečnou mašinérii a jeho stíhací letectvo - Luftwaffe i v oněch dnech dubna roku 1945. Uzemněné i letuschopné Messerschmidty, Junkersy a Focke Wulfy musely být zneškodněné. Ale flak - protiletecká palba - byla stále smrtelná. Během divokého 40minutového nasazení proti 100 až 150 letadlům na cílových letištích byli Carl Alfred a Leroy Carpenter zabiti a dalších pět letců prohlášeno za pohřešované.

Poslední směr, kde byl viděn Carl Alfred, byl na jihovýchod od letiště Praha Kbely, směřoval k Ohrobci, z letounu vytékala chladicí směs a řízení se stávalo obtížným.

(Poznámka: Leroy Carpenter havaroval u obce Ořech, kde má na hřbitově památník.)

O den později zahynul nadporučík Davis při pokusu opustit letoun na padáku nedaleko Chebu.

Co říci k poctě těchto mužů po 79 letech od oněch událostí? Jen málo lze dodat k vašemu krásnému a dojímavému památníku Carla Alfreda. Carlovo, Leroyovo i Robertovo odevzdání se službě a povinnosti v posledních dnech nasazení jejich jednotky je hrdinstvím, za které jim patří úcta celého svobodného světa. Jsou jí hodni.

Spojenectví a partnerství mezi Američany a Čechy, naše Orlí peruť spolu se všemi spojeneckými národy, které se postavily čiré agresi a brutalitě, si to zaslouží.

Rozhodnutí – vaše rozhodnutí – vyprávět starý příběh a zejména, prostřednictvím pomníků a památníků oceňovat odvážné bojovníky, kteří se obětovali pro službu vlasti, pro spojence a partnery si zaslouží ocenění.

Naše přátelství zasluhuje ocenění.

Děkuji vám, že jste se dnes sešli a připomínáte si našeho bratra ve zbrani a kamaráda z naší perutě. Naše peruť a vaše obec položily základ přátelství, o kterém jsem přesvědčen, že vytrvá a ponese odkaz minulosti.

Srdečně

podplukovník Taylor Gifford, v.r.

velitel, 336. stíhací peruť