Diskuse na téma divokých prasat se opakovaně vrací. Je třeba říct, že k nárůstu počtu divokých prasat došlo v souvislosti se zvýšením výměry řepky a kukuřice, kdy divočáci od jara do podzimu nejsou téměř vidět, zato po žních se stáhnou k vesnicím a je to hodně znát. Myslivci jsou dnes pod dvojím tlakem. Na jedné straně stojí část laické veřejnosti, kterým se nelíbí lov z podstaty. Na druhé straně stojí vlastníci nebo uživatelé pozemků, kteří poukazují na škody způsobené zvěří a tlačí na vyšší odlov.

Myslivci mají ze zákona povinnost především pečovat o životní prostředí zvěře, v době nouze zvěř přikrmovat a udržovat určité počty zvěře, lov je jen jedna z činností - ten mají povinnost provádět podle zákonem stanovených zásad, mezi které patří mj. zakázané způsoby lovu (tj. lov v intravilánu obce, na nehonebních pozemcích, což je i intravilán obce). Lov je však náročný nejen časově (čas potřebný na ulovení prasete přesahuje 50 hodin), ale i s ohledem na hustou síť komunikací, cyklostezek a téměř nepřetržitý pohyb návštěvníků přírody, takže je v některých lokalitách z bezpečnostních důvodů téměř nemožný. Jestliže tento lov navíc znemožní např. noční běžci nebo někteří majitelé psů, lovit jednoduše nepůjde, protože nebude žádné prase vidět nebo nepůjde bezpečně vystřelit.

Společné lovy (naháňky) jsou jen jedním ze způsobů lovu divočáků, celkem jsme v uplynulém mysliveckém roce ulovili 71 divokých prasat. To, že se lov nedaří ani podle našich představ je způsobeno také tím, že na některých místech jsou podmínky pro pobyt prasat přímo v obci. Např. v prostoru pod čističkou, kde jsme před lety pomáhali vysazovat stromky, prasata mají kryt, a z tohoto prostoru vycházejí v noci do vsi a ryjí travnaté plochy podél chodníků a plotů. Další příčinou jsou černé skládky, na které opakovaně upozorňujeme – hromady trávy a listí za ploty (např. u cesty nad Ohrobeckým údolím), které jsou pro divoká prasata přímo prostřeným stolem, kam se velmi rychle naučí v noci chodit.

Většina spoluobčanů existenci myslivců chápe, část uznává i jejich potřebnost, vědí, že myslivost stejně jako oblast dobrovolných hasičů, fotbalistů apod. patří do spolkového života na venkově. Na druhé straně jsou lidé, kteří lov odsuzují. Na tento názor mají nárok, avšak nemají právo bránit myslivcům v zákonném výkonu práva myslivosti, protože myslivci jsou ti, kteří odpovídají za škody způsobené zvěří. Poslední skupinou jsou jedinci, kteří nerespektují nic a je jedno, jestli jde o oblast myslivosti (ničení mysliveckých zařízení), obecního majetku (ničení zastávek, laviček) nebo provozu vozidel (jízdy po lese a v polích). Právě ti samotný lov znemožňují. Proti nim budou v honitbě myslivci, zejména myslivecká stráž, ve spolupráci s dalšími orgány, včetně policie, a věříme, že i společně s dalšími občany, rázně zasahovat i v zájmu ostatních slušných spoluobčanů.

Máme zájem na klidné koexistenci se všemi spoluobčany, je však třeba, aby se všichni (včetně nás myslivců) chovali v souladu s příslušnými právními předpisy. Podle zákona o myslivosti a zákona o lesích je povinen každý, kdo vstupuje do přírody, počínat si tak, aby nedocházelo k ohrožování nebo zraňování zvěře a k poškozování jejích životních podmínek. Podle tohoto zákona, případně podle obecních vyhlášek, je zakázáno v honitbě volné pobíhání zvířat, včetně psů. Je logické, že všichni nemohou znát všechny zákonné zásady ochrany zvěře. Není naším zájmem volně pobíhající psy likvidovat, ale spíše vysvětlovat hrozící nebezpečí. Nebezpečí totiž hrozí jednak zvěři, která např. v zimě, je-li prohnána psem, zalehne, dostane zápal plic a uhyne, jednak pobíhajícím pejskům (bachyně při přiblížení psa zaútočí a pejska při obraně selat zlikviduje). Nebo takový pes zažene divočáky do skal nad Vltavou a pak nemůže nikdo poukazovat na to, že se je nedaří lovit. Žádáme tedy všechny, aby v rámci svých možností vytvářeli podmínky pro životní podmínky zvěře a také pro to, aby nebyl lov znemožňován.

Věříme, že se nám společným úsilím podaří postupně situaci kolem divokých prasat zlepšit.

Výbor Mysliveckého sdružení, z.s.